PROČ SE NĚKDY NEDOKÁŽEME PUSTIT SAMOTY, POVINNOSTÍ A KONTROLY?

Když přemýšlíme nad svým životem a tím, co by mělo být jinak, můžeme si říkat, že bychom měli:

Přestat být sami.
Přestat všechno kontrolovat.
Přestat se schovávat za práci a povinnosti.
Přestat se starat o všechny okolo.

Jenže ono to často nejde a my nechápeme proč.

Čím víc se snažíme sami sebe donutit ke změně, tím víc se vracíme ke starým vzorcům.

Neuvědomujeme si totiž to nejdůležitější: Co nám tyto věci přináší.

To, čeho se nemůžeme pustit, nám často dává pocit bezpečí

Samota pro nás třeba představuje prostor, kde:

na nás nikdo nemůže
máme klid
nikdo nás nezraní
nemusíme nic vysvětlovat
nikdo nás nebude neodmítat.

Stejně tak povinnosti jsou něčím, co máme plně pod kontrolou, protože to dobře zvládáme a umíme to.

Dokud něco řešíme, nemusíme čelit nejistotě a nemusíme se zabývat sami sebou.

Uklidňuje nás pocit, že víme, co dělat.

Proto může být těžké pustit se povinností, i když jsme přetížení.

Přináší nám to totiž pocit bezpečí.

Co s tím?

Uvědomit si, že touha cítit se v bezpečí není nesmysl, ale důležitá potřeba, kterou nelze ignorovat.

Dopřát si čas to vnímat. Až potom hledat způsoby, jak to udělat jinak, abych se mohla cítit v bezpečí a současně se nemusela držet v osamocení nebo ubíjet povinnostmi.

Často děláme tu chybu, že po sobě chceme změnu příliš rychle.

Říkáme si:

„Měla bych umět odpočívat.“
„Měla bych být víc mezi lidmi.“
„Už bych se toho měla konečně pustit.“

Jenže část nás může mít velmi dobrý důvod, proč se toho stále drží.

Možná nás samota kdysi ochránila před zklamáním.

Možná nás výkon chránil před pocitem, že nejsme dost dobré.

Možná nám kontrola nad určitými činnostmi pomáhala zvládat nejistotu světa, ve kterém jsme vyrůstali.

Dokud tuto ochrannou funkci neuvidíme a neoceníme, bude se jí naše psychika držet.

Aby nás dál chránila.

Změna nezačíná tím, že sami sebe přemůžeme

Je potřeba pochopit:

„Aha. Tohle mi vlastně dává pocit bezpečí.“

V tu chvíli už nemusíme bojovat sami se sebou.

Můžeme začít zkoumat, jestli existuje i jiný způsob, jak se cítit bezpečně.

Jestli je možné najít bezpečí nejen v samotě nebo povinnostech.

Ale také v odpočinku, blízkosti, důvěře a větší lehkosti.

Kdo jsem, když už nemusím pořád fungovat?

S tímto tématem se setkávám u mnoha žen v období přechodu.

Celý život byly zvyklé zvládat, starat se, organizovat, držet věci pohromadě a být tu pro druhé.

A najednou zjišťují, že už nechtějí žít jen povinnostmi nebo že už třeba jejich služby nikdo nechce.

Jenže když se člověk snaží opustit něco, co mu dlouhé roky poskytovalo pocit bezpečí, nemusí to být vůbec jednoduché. Může nám to nahánět strach.

Nestačí si říct:

„Odteď budu víc odpočívat.“

Nebo:

„Odteď budu myslet víc na sebe.“

Protože to mnohdy vůbec neumíme a je to pro nás úplně nové a neznámé.
Často je potřeba nejprve porozumět tomu, proč jsme žily právě tak, jak jsme žily, a najít nový způsob, jak stát samy na své straně.

Mnoho žen v této životní fázi zjišťuje, že:

Už nemusí dokazovat svoji hodnotu výkonem.
Nemusí být neustále k dispozici druhým.
Nemusí zvládat všechno samy.

Mohou se objevit otázky, které dříve nebyl čas si položit:

Kdo jsem, když už nemusím pořád fungovat?

Co kdybych svoji hodnotu nestavěla na tom, co udělám pro druhé?

Jak bych mohla začít žít trochu jinak?

Pak můžeme zjistit, že období přechodu může být začátkem hluboké vnitřní proměny, která může být velmi krásná, když si to dovolíme a přestaneme lpět na to, co fungovalo dříve.

Toto vám chci zprostředkovat v průvodci Žena v nové síle.

Není to univerzální návod ani soubor rad, jak by měla žena prožívat přechod.

Je to prostor pro hledání vlastních souvislostí, potřeb, priorit a nové rovnováhy v období, kdy se mění nejen tělo, ale často i pohled na sebe samu a svůj život. Provedu vás tématy, které je potřeba si zpracovat, abyste v sobě našly nový klid a rovnováhu.

Pokud cítíte, že se vás toto téma dotýká, právě nyní můžete využít zvýhodněnou cenu v rámci předprodeje.