Načítání z krajiny ticha

Hodně lidí se živí tím, že načítá vhledy. Pro mě je to v podstatě neprobádaná oblast, které moc nerozumím a které se nevěnuju. Ale když se podívám na svůj způsob fungování, dalo by se říct, že taky načítám informace.

Jsou to momenty, kdy s někým mluvím, poslouchám a vnímám podstatně víc, než je řečeno pouze skrze slova.

Když se na chvíli ztiším, třeba když uléhám do postele, přestávám myslet na to všechno, co běžně dělám, a najednou se začnou hrnout myšlenky, inspirace a často mi nezbývá než se zvednout a jít si to poznamenat, protože ráno už bych si to nepamatovala. 🙂

Nemyslím, že je to nějaká speciální schopnost, kterou mají jen ti „vyvolení“. Naopak vím, že všichni vnímáme mnohem víc, než co si sdělujeme slovy. Znáte to zcela jistě ze svých vztahů či rodin, kde stačí pohled a vy víte naprosto přesně, jak se váš rodič, partner či dítě cítí a co bude následovat.

Přemýšlela jsem nad tím jak rozpoznat, kdy vlastně jsou takové vhledy opravdu spolehlivé a nejsou zabarvené, nebo významně méně, filtry našeho osobního vnímání světa.

Jakmile jsem si tu otázku položila, přišla záhy odpověď. Záleží na našem emočním stavu.

Když jsme v emocích, jsme ponořeni ve svých zraněních. Ze svých zranění pak jednáme a velmi pravděpodobně se v tu chvíli na svět díváme emocemi zakalenými brýlemi. Je to moment, který volá po pohroužení se do sebe, poznání a pochopení sebe sama a zahojení toho, co nás bolí.

V tuto chvíli nemá smysl konat, ale naopak se zastavit.

Vědět, že teď nevidíme jasně, že situaci hodnotíme jen ze svého úhlu pohledu a z bodu své bolesti, takže nemůžeme být v nadhledu.

Je to moment, kdy je nám vnitřně tak nepříjemně (prožíváme smutek, bolest, strach či vztek), že se snažíme nějakým činem nepříjemných emocí zbavit. Třeba tím že utíkáme z konfliktu nebo naopak zaútočíme, abychom druhého porazili. Opřeme se o nějaké duchovní moudro, kterým druhému sebereme vítr z plachet, nebo se uměle donutíme být v klidu a emoce potlačíme.

Když si ale dovolíme být tak stateční, že se svými emocemi zůstaneme, můžeme poznat, co se to v nás vlastně ve skutečnosti děje, dostat se do bodu skutečného uvolnění a vnitřního klidu a celou situaci uvidět v novém světle, jasněji a z většího nadhledu. To je moment, kdy přichází dobrá řešení.

Uvědomila jsem si, že ryzí poznání přichází z krajiny ticha.

Jsou to momenty, kdy bleskne myšlenka, která vás překvapí, a cítíte, že to je ono. Vlastně vás to svým způsobem udiví, protože jste na dané téma vlastně ani aktivně nemysleli. Jsou to momenty, kdy děláte něco úplně obyčejného, moc nepřemýšlíte nebo spíš nic nevymýšlíte a jen se uvolníte do sebe.

V takovém rozpoložení může přijít moment, kdy jakoby se vám v hlavě rozsvítilo a vy najednou s pocitem naprostého souznění a jistoty, která nepotřebuje nikoho přesvědčit, VÍTE.

Přeju všem, abyste si dovolili prožívat svoje emoce a hned nereagovat. Dali si prostor na to, abyste se znovu našli ve své krajině ticha, a objevili tam odpovědi přesně pro vás.

Když byste chtěli načerpat z toho, co jsem se na své cestě naučila já, tak mrkněte na kurz Zdravý osobní rozvoj, kde vám moc ráda svoje zkušenosti předám.