Proč je důležité být „emočně průtokoví“

TAKY VÁM JEDOU PROCESY?

Je tak nějak oblíbené říkat:

• „Spustil se mi proces.“
• „Jede mi proces.“
• „Mám teď hrozný procesy.“

Já to nevnímám jako úplně šťastné, protože je to zase způsob, jak od sebe můžete oddělit to, co uvnitř sebe prožíváte a nabýt dojmu, že se vás to zas tolik netýká.

Vy jste vyrovnaní a v pohodě, JEN vám jedou procesy a protože vy jste ohromně vědomí, tak nad tím máte nadhled.

Bylo by hezké, kdyby to tak bylo doopravdy, ale často je to jen další způsob oddělení se od svého prožívání a potlačení svých emocí. 

Tím se vlastně stále udržujeme v tom stejném bludném kruhu. 

Potlačíme to, co se uvnitř nás samotných otevřelo. Označíme si to jako jakýsi proces, který nám jaksi někde neznámo kde jede. 

Časem proces odezní, ale vynoří se znovu, až se objeví další spouštěč, který nám spustí další „proces“.

A takhle si to můžeme cyklit pěkně dokola do té doby, než budeme ochotní připustit, že to není jen jakýsi proces, který běží mimo nás, ale to MY, naše duše, naše psychika na něco reaguje, něco prožívá a my tomu potřebujeme dát pozornost, něco pochopit, s něčím si ten příval našich emocí spojit.

To je samozřejmě práce navíc a nemusí být nijak příjemná. Tenhle ponor do sebe ale netrvá věčně. Z pohledu dalších dní, měsíců a let našeho života je to chvilička, během které se vystavíme své bolesti, svému smutku, svému strachu, svému vzteku či bezmoci a přestaneme nad nimi zavírat oči. Dovolíme, aby se dotkly našeho vědomí a přijmeme, že jsou součástí naší minulosti a vždycky byly. Jen jsme je už nechtěli nikdy vnímat.

Zazdít emoce v sobě nejde.

V nějaké situaci mohlo být velmi užitečné nebo také to mohlo být jediné řešení – potlačit svoje emoce. Takto je to naprosto v pořádku. Je však nutné vědět, že ty emoce nikam nezmizely. Neseme je v sobě dál a ony čekají na okamžik, kdy už bude bezpečnější je prožít a kdy my budeme ochotní se k nim otočit čelem a uvidět je, pocítit, prožít a nechat je jít.

To je nesmírně úlevný a ozdravný proces, který často sleduju v konstelacích, kdy člověk opravdu může projít hlubokou bolestí, která v daný moment vypadá jako propast, ze které už nikdy nemůže vylézt, ale za pár minut vidím úlevu, rozjasnění očí, často i šťastný úsměv. Samozřejmě takový proces může vyžadovat určitý čas a ještě několik dalších dní člověk potřebuje na určitou rekonvalescenci, ale jsou to obrovské a nádherné změny.

Pro vaši domácí práci s každodenními emocemi jsem napsala návod, jak s nimi ve 3 jednoduchých krocích pracovat, abyste mohli být „emočně průtokoví“ a vaše emoce vám sloužily jako vodítko k pochopení toho, co potřebujete a ne jako něco, co bolí a hnije zapomenuto někde hodně hluboko ve vás.

Čím víc se oddělujeme od svého prožívání, tím větší „procesy“, pak budeme mít.

Proto dovolte svým emocím, aby s vámi mohly komunikovat, protože pak je i jejich prožívání podstatně jemnější, netrvá dlouho a nebudete muset říkat, že vám právě jedou jakési „procesy“, protože vaše prožívání bude vaší součástí, které rozumíte.

Podrobný návod na Jednoduchou práci s emocemi si můžete stáhnout tady.

Princip jsem vysvětlila i v první lekci kurzu Zdravý osobní rozvoj.