Jak aktivovat svého „líného“ muže a konečně si odpočinout?

Válí se doma na kanapi. Visí na telefonu nebo sleduje jeden akční film za druhým. Vy zatím doma pořád něco děláte a nechápete, jak to že se víc nezapojí? V hlavě si opakovaně kladete otázku: „Copak nevidí, co je potřeba udělat?!“ A přiznejme si to, postupně ve vás roste zlost a frustrace, protože vaši snahu doma nejen nikdo nevidí, ale ještě se zdá, že svým kmitáním narušujete rodinnou pohodu. Dost pravděpodobně už nejste tak milá, jak umíte běžně být, a ve vašem hlase je postupně víc a víc slyšet podráždění a potlačovaný vztek. Váš projev nabírá více a více podobu výčitek, na které reakce není taková, jakou byste si přála. Spíš se zdá, že vypadáte jako zhrzená, bezmocná ženská, co neví, jak dosáhnout svého.

Situace, kterou zná mnoho žen a často z toho vyvodí závěr, že muži jsou líní, sobečtí a bezohlední a buď se donutí to se skřípěním zubů akceptovat a dřou doma dál nebo se muže dříve či později zbaví.

Někdy ze vztahu odejde muž, protože už má své věčně „podebrané“ ženy taky dost a paradoxně kolem nové ženy běhá pomalu jako pejsek a nosí ji na rukou.

Jak je to možné a co můžete udělat jinak?

Určitě existují líní a sobečtí muži, ale určitě takoví nejsou všichni. Často si ale tento stav doma vytvoříme my ženy tak trochu samy. To je ovšem dobrá zpráva, protože pak to také my ženy můžeme změnit.

Když dáte muži prostor a přestanete doma všechno řídit, může se stát, že najednou začne být aktivní on. 

Změní se dynamika mezi vámi. Vy přestanete být matkou, která doma vše obstará a nese za všechno zodpovědnost a přestanete chtít, aby tu roli matky vykonával někdo za vás, abyste si konečně mohla taky odpočinout. 

Přestanete mít očekávání, že se muž začne starat jako matka a tím přestanete vyvíjet tlak. 

Tlak nemá rád nikdo a muži obzvlášť, proto před ním utíkají nebo mu vzdorují. Pak doma nepomáhají, natož aby dělali něco sami od sebe. 

Ale když se uvolníte a vyklidíte pole (přesněji řečeno roli matky, která všechno řídí), může se aktivovat muž. Jen počítejte s tím, že to bude dělat po svém a dle svých priorit. Muž není žena, takže pravděpodobně nebude vnímat, že je někde trochu prachu nebo rovnat dečky na stolek. To, jaký muž je a jaké má priority nemá smysl měnit. Jestli vám za to tento muž stojí a máte ho ráda, přijměte ho takového, jaký je a zkuste toto:

1. Oceňujte to, co doma dělá. Nemusíte dělat žádné oslavné tanečky. Jen prociťte radost a vyjádřete ji, když pro vás něco udělá. Na to stačí úsměv a děkuji. Ne proto, abyste s ním manipulovala, ale protože mu můžete dát vědět, že vás to těší.
2. Když chcete, aby něco udělal, tak ho o to jednoduše požádejte. Nečekejte, až si všimne. Vyjádřete, co potřebujete a zkuste být úplně obyčejně milá, jako byste žádala kohokoliv jiného.

Až příště uvidíte svého muže, jak si v klidu lehne a odpočívá, můžete to vzít jako inspiraci. Zkuste se od něj naučit, že když potřebujete, můžete si jednoduše taky odpočinout a nechtít po sobě být dokonalá a mít všechno hotovo. Práce vám neuteče, ale tlak a napětí vám může kazit nejen váš vnitřní pocit, ale i vztah. Když ukážete, že jste taky jenom člověk, co nezvládá vždy všechny úkoly, může se mnohem snáz aktivovat váš muž, který vás může jednak chtít potěšit a něco pro vás udělat, nebo jednoduše převezme otěže a začne na sebe brát víc zodpovědnosti on. Jen se k němu prostě nechovejte jako k dalšímu dítěti doma, kterému je potřeba všechno říkat.

V postupném uvolňování tlaku na sebe vám může pomoci nahrávka SEBELÁSKA.

Snaha vše řídit, brát na sebe za všechno zodpovědnost a snažit se všechno zvládnout, i když už jedete z posledních sil má svůj původ v dětství, kdy jste se naučila, že musíte být perfektní, samostatná a všechno zvládnout sama, a až PAK VÁS BUDOU MÍT RÁDI. Jsou to strategie, která nám měly zajistit lásku a pozornost naší matky a otce. Je to téma, které detailně probíráme v kurzu Jak přijmout svoji matku a získat svobodu být sám sebou, abyste postupně mohla svoje strategie rozklíčovat a začít jednat svobodně v souladu se svou přirozenou podstatou. I vy můžete být mužem milována proto, jaká jste a ne za to, co doma všechno děláte.