Rodiče mají být lidé, se kterými se cítíme v bezpečí

Nedávno jsem opět vedla konstelace. Narazili jsme tam na fenomén, který se často objevuje, když procházíme osobním rozvojem. Začínáme si uvědomovat, co jsme zažili v minulosti, jaké bylo naše dětství a jak nás to ovlivnilo. A někdy máme obrovský problém připustit, že to naše dětství bylo opravdu tak zlé, tak obtížné, jaké doopravdy bylo.

Když bolest není vidět

Pokud se v dětství objevovalo fyzické násilí, bývá jednodušší to přijmout jako něco, co nebylo v pořádku a co rodiče opravdu neměli dělat. Dospělý člověk snáz pochopí, že to nebyla jeho vina, protože je evidentní, že dítě nemělo být týráno fyzicky.

Horší to bývá, když to týrání bylo spíš psychické ve smyslu shazování, citového vydírání, omezování v tom, co dítě smí chtít, nebo vyčítání, že chce něco, co by chtít nemělo.

Děti, které tohle zažily, mají často v dospělosti problém připustit, že i tohle hodně bolí a že to na ně mělo velký vliv. Často v sobě díky manipulaci rodičů mají přesvědčení, že si za to mohly samy, nebo se srovnávají s těmi, kdo to „měli horší“, a tím si ubírají právo cítit bolest, zármutek, zklamání či vztek.

Není to soutěž

Tím nemyslím, že bychom se měli na rodiče zlobit věčně, to by nám nepomáhalo. Ale je důležité dovolit si cítit emoce, které jsme tehdy zažívali, ale nemohli jsme je plně prožít.

Pokud jste se v dětství necítili dobře, nelíbilo se vám, jak s vámi rodiče zacházeli, a omezovali vás v tom, co opravdu potřebujete – v lásce, fyzickém kontaktu, pochopení nebo pocitu bezpečí – tak to nebylo snadné. A v dospělosti se s tím opravdu potřebujeme nějak vyrovnat.

Nesnažte se sami sebe přesvědčovat, že to nebylo tak zlé. Nejde o to poměřovat, jak moc to bylo špatné a hodnotit na nějaké stupnici, kdo to měl horší. Jde o to postavit se zpátky na svoji stranu. Důvěřovat svým pocitům a připustit, že to pro vás bylo těžké.

Každý prožívá jinak

Každý jsme jiný a pro někoho, kdo je citlivější, tak i zdánlivě drobné věci mohou mít velký dopad. To, že vaše dětství nebylo nejhorší, neznamená, že pro vás nebylo bolestivé.

Domov má být bezpečné místo. Rodiče mají být lidé, se kterými se cítíme v bezpečí. Pokud jste to tak necítili, je to známka, že to pro vás opravdu nebylo snadné.

Postavit se na svou stranu

Přiznat si, jaké to opravdu bylo, je velmi zásadní krok k tomu, abyste mohli vidět realitu takovou, jaká byla, a začít na ni reagovat přiměřeně.

Takže bych vám přála, abyste si dovolili věřit svým vlastním pocitům a nesnažili se omlouvat chování druhých. To, že vaši rodiče měli těžké dětství, neznamená, že měli udělat těžké i to vaše.

Můžeme chápat, proč se chovali, jak se chovali, ale to neznamená, že máme být jejich obhájci. My žijeme svůj život a jsme zodpovědní za to, jak nám v něm je.

Jak to umí příroda?

Ze Slunečních esencí by v tomhle tématu mohla být velmi nápomocná esence z dubu, protože dub v sobě má takovou energii síly a ochoty se za sebe postavit. Může nám pomoci v tom se takzvaně zdravě naštvat. Říct dost tomu, když vám někdo překračuje vaše hranice. Dost tomu, že pořád ustupujete, když se snažíte omluvit chování druhých, omluvit chování svých rodičů a když se neustále snažíte být chápaví.

V tomto je dub opravdu skvělý parťák. Jeho energie je jasná a přiměřeně razantní. Je to takový učitel zdravé podpory a ochrany sebe sama.

Chcete jít víc do hloubky?

Více o tom, jak pracovat se vztahem k rodičům, sdílím také v podcastu Můžeme být šťastní. Najdete ho na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.

Pokud cítíte, že byste se chtěli do těchto témat ponořit víc, pochopit své emoce a uzdravit vztah s rodiči, který vás formoval nejvíc, může být pro vás vhodným průvodcem kurz Jak přijmout svoji matku a získat svobodu být sám sebou.

Ať máte krásný den 🌸