Říkat NE je někdy potíž

Říkat ne je někdy potíž, protože to máme spojené s odmítnutím.
Ne odmítnutím nabídky nebo požadavku, ale s odmítnutím celého člověka jako bytosti.
Na jedné straně nechceme druhému způsobit bolest. Ovšem i v tomto případě se vlastně bojíme, že nás nebudeme mít rád, když ho raníme.
Na druhé straně nechceme vystavit bolesti sebe a bojíme se, že když nebudeme vyhovovat, tak nás nebudou mít rádi.
V ten moment ale ztrácíme sami sebe a rozjíždíme spirálu frustrace, nenaplněnosti a potlačeného vzteku.

Když si totiž zakážete dělat věci podle sebe a pro sebe, očekáváte, že vás za to druzí ocení a budou vás mít víc rádi.
Navíc si myslíte, že oni by přece taky měli víc než na sebe dbát na blaho druhých, takže se to vlastně jaksi vyrovná, když oni se budou starat o vás a vy o ně. Jenže takhle to obvykle nefunguje 🙂
Proto se dříve nebo později začneme zlobit, že nás druzí neoceňují za to všechno, co pro ně děláme, jak se obětujeme a jak dáváme jejich potřebám přednost před našimi vlastními.
Ale protože to neumíme dát zdravě najevo, začneme být uštěpační, jedovatí, nepříjemní. Snažíme se druhým ukazovat, co by měli.

• Měli by si všímat toho, co pro ně děláme.
• Měli by nám chtít sami pomáhat.
• Měli by nás oceňovat, když je tak obskakujeme, když oni sami sedí na gauči.

Jenže z gauče se tak maximálně zvedne tázavý pohled nebo se rovnou ozve napružená reakce, že proč zase obtěžujeme.

Ne, opravdu nejde nechávat naplnění svého života a svůj dobrý pocit z něj na druhých. Druzí tu nejsou od toho, aby nás dělali šťastné nebo nás chválili za to, co děláme.

Dělejme to, co opravdu chceme dělat, protože to považujeme za důležité a chceme to pro sebe.

Ne, nebude z toho čiré sobectví. Jen zredukujete aktivity, které jste dělali jen proto, abyste se zavděčili.
Zůstanou ty, které vám dávají smysl. Mezi těmi budou určitě i ty, které jsou prospěšné i pro druhé. Budou ale současně prospěšné a žádoucí pro vás.

Dost možná toho pro druhé začnete dělat míň, ale bez tlaku, aby vás za to ocenili, takže se paradoxně může stát, že si vás budou více cenit.
Samozřejmě se najdou i ti, kterým se to vůbec nebude líbit a budou se na vás zlobit, ale to budou pravděpodobně ti, kteří vás rádi zneužívali, ale neměli rádi vás.
Ten, kdo vás rád má, vás totiž nebude zneužívat.

Jestli máte chuť, začít si v sobě věci nastavovat zdravěji, tak vás zvu do mých online kurzů.
Zdravý osobní rozvoj je základ a je v podstatě za hubičku, protože stále chci, aby si ho mohl dopřát každý.
Znám svoji hodnotu jsem zaměřila na další důležitou oblast života a tou je naše sebe-ocenění, respekt a hranice zodpovědnosti v práci.

Pokud se sebou rádi pracujete s pomocí rostlinných průvodců, tak k tématu se výborně hodí esence z dubu. Dub totiž umí nádherně obsáhnout svůj prostor a jasně ukázat: „Tady stojím já, sem tě nepustím.“

Jestli se na tu svoji svobodu říkat ne chcete podívat spolu se mnou skrze konstelace, tak můžete 18.5. v Praze.