Mateřské sobectví

Tento článek vyzní možná drsně a někteří budou mít pocit, že mým cílem je obvinit matky za to, jaké jsou, ale mým cílem je pravda. Pravda je totiž to jediné, co umožňuje léčení, a co může pomoci ke změně a šťastnějšímu životu nejen dětem, ale i matkám.

Dokud se totiž budeme držet svých požadavků a představ o tom, jakou podporu bychom jako matky měly mít, tak nikdy silnými matkami, které se cítí dobře, nebudeme.

Pozoruji už mnoho let a poslední dny velmi intenzivně, jak si ženy žádají o podporu a respekt ve svém těžkém úkolu být matkou. Namísto pomoci, která by jim pomohla lépe se věnovat dětem, žádají pomoc, která by jim umožnila děti opustit.

Běžně slýcháme, že heslo „šťastná máma, šťastné dítě“ implikuje, že matka je oprávněna vyrazit sama na víkend a nechat malé dítě doma. Nebo že je správné nechat dítě babičce a vrátit se rychle do práce, protože ji to doma s dítětem nenaplňuje.

Často matky děti nutí k větší samostatnosti, protože dítě už by se přece mělo umět nakrmit samo, přestat se počůrávat a spát samo v posteli. Kdyby na to už bylo zralé, tak by to přirozeně dělalo. To, že nás potřeby dítěte obtěžují, mu v samostatnosti nepomůže.

Já chápu, že být matkou je náročné a může být hodně vysilující, když jsme na mateřství nebyly zralé, ale to neznamená, že si pomůžeme tím, že z něj budeme utíkat a navzájem se podporovat v tom, jak dobře děláme, když si děláme tzv. čas pro sebe. Ve skutečnosti utíkáme z role matky.

Ženy, nechte si pomoci, přiznejte si, že je toho na vás moc a že třeba ani nevíte kudy kam, ale požádejte o pomoc s úklidem, nákupem, vařením, nechte se obejmout a podpořit psychicky, ale neodkládejte svoje dítě. To je role, ve které jste nenahraditelná. I když si o sobě myslíte, že to chůva, babička, otec umí s vaším dítětem líp než vy, v srdci vašeho dítěte jste matka vy a nikdo jiný. Ve všech ostatních domácích činnostech jste nahraditelná, v mateřství ne.

Stalo se takovou společenskou zvyklostí, že matky litujeme a omlouváme, ale nedělejme to. Je fajn pomoci, ale neberme jim jejich zodpovědnost a jejich sílu.

Když pracuji se ženami, které už mají dospělé děti, tak obvykle litují jen toho, že se dostatečně nevěnovaly svým dětem, když byly malé. Ten čas nejde vrátit a nejde jim to nahradit. Nebudete to moci nahradit ani sobě. Dospělé dítě už vás nepotřebuje. Jen ho svojí snahou něco dohnat zatěžujete.

Sobecké matky mívají obětavé děti

Každé dítě potřebuje matku, která je silná a šťastná. Pokud není, dělá všechno proto, aby byla. Převezme její roli matky a stane se „matkou“ své matky.

To jsou děti, které pak jejich matky chválí za to, že jsou samostatné, pomáhají, rozumí matčiným potřebám a podporují je.

Pak se děje i to, že matka vzhlíží ke svému dítěti a říká, že „Dcera sama mi řekla, ať udělám, co potřebuju, a ona se o sebe postará sama. Je tak vyzrálá a empatická.“ Případně „Syn se umí postarat i o mladšího brášku. On jediný ho umí uklidnit, když se vzteká.“

Jenže tohle nejsou vyzrálé děti. Jsou to děti, které musely předčasně dospět, protože jejich matka nebyla zralá. Neznamená to, že jsou zralé. Ony jsou jen donucené předčasně zvládnout to, co ještě přirozeně neodpovídá jejich stupni vývoje. Proto se později ve své skutečné dospělosti potýkají s vnitřní nestabilitou, nefunkčními vztahy a pocitem zmaru a opuštěnosti. Jsou to děti, které v dospělosti mívají partnera, kterým se nechávají zneužívat, protože taková je jejich zkušenost s matkou. Ta osoba, která jim měla být nejbližší, je přece zneužívala také.

Proto prosím buďte opatrní a pozorní k tomu, když posloucháte stesky nějaké matky. Pravda může být jinde. Sobecké matky mívají tendenci své mateřství stavět vysoko na piedestal a dávat na odiv své city. Může to vypadat i velmi přesvědčivě s pořádnou dávkou emocí, ale ty vyjadřují prázdnotu srdce matky, ne jeho plnost a otevřenosti vůči dítěti. Tato matka chce něco pro sebe, ne pro dítě.

Milující matky nevnímají mateřství jako těžký úděl. Prostě milují svoje děti a berou zodpovědnost za své rozhodnutí být matkou, z čehož vyplývá, že po určitou dobu svůj život sladí s potřebami dítěte.

Neznamená to, že se vzdají svého života, dají dítě na první místo a přestanou být partnerkami. Znamená to jen a pouze to, že dítě má své bezpečné místo po jejich boku do té doby, dokud je potřebuje.

Náruč milující matky je otevřená oběma směry

Dítě může volně nejen do náruče matky, ale taky ven. Milující matka totiž dítě nedrží u sebe. Má totiž svůj vlastní život. Nepotřebuje dítě k tomu, aby jí ho naplňovalo. Uměla se mu věnovat a užít si to, když ji dítě potřebovalo, proto se cítí být zkušeností mateřství naplněná a může ho snadno pustit, když už pro něj nastane čas odejít.

Pokud se potřebujete podpořit v tom být více matkou, než nezralou dívkou, která chce být znovu svobodná, můžete vyzkoušet esenci z lípy. Lípa je stromem s mateřskou energií, který nám dává pocítit, jaké to je, když jsme milovaní.