Má mě můj partner vůbec rád?

Před pár týdny jsem vedla konstelaci, ve které se krásně ukazoval princip, který vídám dnes a denně. Žena si nebyla jistá tím, jestli ji má její partner vůbec rád a váhala nad tím, jestli s ním zůstávat nebo ne.
 
Vlastně jeho lásku ani vidět nemohla, protože se v dětství naučila, že normální stav je, že pro druhého není důležitá a není o ni zájem. Tohle hluboké přesvědčení a časem i zvyk je něco, co se naučíme od naší mámy. Následné vztahy nám ho potvrzují, protože se vybíráme podobné typy lidí a hlavně reagujeme stále stejným způsobem jako někdo, kdo druhým nemůže stát zato.

Je to jednoduchá úměra

Čím víc jsme si v dětství mohly užívat lásku své matky, tím víc je pro nás přirozené a normální, že nás má rád i někdo další.
 
Čím méně jsme byly v dětství milované, tím méně jsme schopny vidět, že nás má někdo rád v dospělosti. I když partner má o nás zájem a má nás upřímně rád, tak o tom neustále pochybujeme a všechny situace, které si můžeme vykládat jako nezájem, vyhodnocujeme jako skutečný nezájem. 
 
Partner je třeba úplně obyčejně unavený a ospalý, takže si nás tolik nevšímá a jde spát. Náš závěr je = NEMÁ MĚ RÁD.
 
Partner má nějaké starosti, tváří se zasmušile, je zahloubaný do sebe a nám už svítí červené kontrolky = udělala jsem něco špatně, zlobí se na mě = NEMÁ MĚ RÁD.
 
Když to v sobě takhle máme, je to hrozně vyčerpávající pro oba. My jsme v neustálém napětí, které někdy řešíme tím, že se snažíme ušetřit se dalšího zklamání, a tak si od partnera držíme odstup. Ten vypadá jako nezájem z naší strany a partner nabývá dojmu, že není vítaný a milovaný. V partnerství se postupně odcizujeme a vztah se oslabuje nebo uvadá úplně.
 
Mnoho vztahů tak nekončí pro nedostatek lásky druhého, ale pro nedostatek víry v nás samotné a v to, že bychom mohli být milované.

 
Co s tím?

Jednoduchá odpověď, ale je trochu těžší ji realizovat.
 
Nutně potřebujeme “přehrát ten software” v sobě, který nám říká, že nejsme dostatečné a není normální, že nás má někdo opravdu rád, že o nás má skutečně zájem a chce s námi být.
 
Možná jste zkoušely najít si partnera, který vás bude mít rád tak moc, že už to konečně budete opravdu cítit a budete si jisté jeho láskou, ale takové bouřlivé nebo okázalé projevy lásky nám většinou nabízí muži, kteří mají tendenci ženu okouzlit a opustit nebo naopak ovládnout a vytvořit u ní pouto závislosti, přes které ji mohou manipulovat.
 
Normální, zdravý, dospělý muž svoji lásku projevuje docela nenápadně. 
 
Takže bych vám doporučila soustředit se spíš na svoji vnitřní změnu, která vám může dát skutečnou svobodu. Takovou malou změnou, kterou zvládnete prakticky hned a může mít velký dopad, je poslech 12 minutové nahrávky.
 
Vizualizace Sebeláska je audio-nahrávka, kterou si můžete pouštět pravidelně a krůček po krůčku prohlubovat svoji lásku k sobě. Můžete si ji stáhnout do počítače nebo do mobilu a prostě poslouchat. 
 
Jak mi psaly ženy, které si ji už pořídily… Může se stát, že nejdříve ze sebe “vypláčete” smutek, který provázel vaše dětské já, kterému chyběla láska matky. To přináší velkou úlevu a prostor pro to začít vnímat, že jste vlastně úplně v pořádku a milování hodné už prostě proto, že jste. Není potřeba, abyste si nohy uběhaly a snažily se zavděčit. 
Jen se mít ráda.

Podpořit vás může i příroda

Celý proces můžete podpořit i užíváním esencí. Jednak vám pomohou uvolnit potlačené emoce, pokud tam nějaké jsou a jednak vám budou předávat kvality rostliny, kterou si vyberete.
 
V prvé řadě to může být velké srdce esence z lípy, která vám může dát ten vnitřní pocit přijetí a lásky k sobě. Takové základní ukotvení se.
 
Nebo můžete jít ještě o kousek dál a přijmout sebe samy ve svém ženském těle skrze esenci ženskosti, tedy esence z růže.

A jak dopadla naše konstelace?

Poté, co jsme společně rozpletly nitky, které ženu vázaly k matce a matčinu nezájmu o pocity její dcery, se k ženě blízko a zpříma postavil muž a dával jí zcela jasně, ale bez okázalosti najevo, že o ni stojí.
 
Hlavní rozdíl ale byl v tom, že to ta žena konečně viděla. On ji měl takto rád už předtím.
 
Prožít si něco v konstelaci je samozřejmě jiné než poslouchat nahrávku. Udělala jsem ji ale tak, abyste si i v rámci ní mohly s mámou promluvit a přenechat jí její málo láskyplný přístup k vám. Ten je její a vy ho už k sobě mít nemusíte. Můžeme si postupně osvojit laskavý a láskyplný přístup k sobě a v konečném důsledku i k druhým.
 
Tak přeju nám všem, abychom se uměly mít rády a místo marného toužení po lásce ji mohly cítit a přijmout.