Jak se to dělá dávat si lásku?

Včera jsem se tak zamyslela nad tím, jak se říká, že většina lidí s nadváhou vlastně trpí podvýživou z pohledu živin. Hned mě napadlo, že vlastně je to podvýživa i z pohledu lásky. Lidé s kily navíc, a samozřejmě nejen oni, se necítí milovaní a v bezpečí.

Snadno by se řeklo, že by si tedy měli lásku sami dát a budou „v pohodě“.

Ale dávat si lásku, co to vlastně znamená?

Jak to má člověk udělat? 

Zní to jednoduše, ale člověk, který se nemá skutečně rád, tzn. nepřijal plně sám sebe, nemá tušení, jak to má udělat. I když se bude snažit sebevíc, může dojít maximálně do stavu frustrace, protože v dávání si lásky musí nutně selhat. 

Může se pokoušet kupovat si věci, které si dřív nedovolil nebo si dopřávat péči skrze chození na masáže nebo se sytit zážitky z výletů či dovolené, ale všechno to bude pouze chvilkové zvednutí hladiny radosti, ne však dávání si lásky. 

Dávat si lásku je o něčem jiném. Když se máme rádi, jsme pozorností u sebe. Vnímáme, jak se cítíme, a plynule v souladu se sebou jednáme tak, abychom se cítili dobře a naplňovali svoje potřeby. Nemusíme složitě kalkulovat, čím si lásku dát, protože je to naše každodenní součást, která vychází z přijetí sebe sama jako milování-hodné bytosti.

Když se máme rádi, tak o sebe prostě pečujeme s láskou. To je bod, ze kterého je potřeba vyjít, když si chceme začít lásku přirozeně dávat. Otázka tedy zní jinak: Jak se mohu mít rád/a?

Odpověď je jednoduchá: Je potřeba přijmout sebe sama takové, jací teď opravdu jsme.

Nežádat po sobě, abychom byli lepší a až potom se mohli přijmout. Prostě vzít sami sebe se vším všudy a právě tak se mít rádi.

Není však jednoduché to udělat. Jestliže nás matka milovala a uměla nám lásku dát, tak se tématem sebelásky vůbec nemusíme zabývat. Prostě to umíme. Pokud to ale neuměla, potřebujeme se to naučit sami.

Prožitek přijetí, tedy lásky k sobě se neobjeví z čista jasna sám od sebe. Přichází skrze poznání sebe a přijetí naší minulosti a uzdravení našich vztahů s rodiči a s matkou především. Právě ona je tou, s níž jsme měli úplně první, nejintimnější a nejbližší vztah, který naši lásku k sobě formoval. 

Procesem uzdravení vztahu k matce a tím pádem i vztahu k sobě vás chci provést v kurzu Jak přijmout svoji matku a získat svobodu být sám sebou.  Včera jsem ho dokončila a než ho zveřejním, věnuju ještě pár dní kontrole všech nastavení, aby vše hladce fungovalo.  

Do pátku 19.7. si ho můžete koupit za předprodejní cenu.

O tom, co nám přijetí matky může dát, a jak náš vztah k matce ovlivňuje naše partnerské vztahy a vztah k našim dětem, jsem natočila stručné video. 

Které esence nám mohou v sebepřijetí pomoci?

Každá z určité roviny, vyberu ty nejdůležitější:

• lípa je úplný základ sebepřijetí, umí nám zprostředkovat, jaké to je, být milovaný
• dub nám pomůže si uvědomit, že je v pořádku se vymezit a mít jasné hranice a neděláme to proto, že chceme někomu ublížit, ale je to náš projev lásky k sobě
• růže podpoří přijetí ženství a často ženy po užívání růže sdílí, že se zamilovaly do svého těla
• modřín pomáhá uvědomit si, že jsme každý originál a dovolit si jít svojí vlastní cestou po svém.

Mějte se krásně a ať jste ve svých vztazích šťastní a spokojení