Hranice bez boje, tlaku a napětí

Hranice jsou oblíbené téma. Hodně se mluví o tom, jakým způsobem si je nastavovat. Vysvětlují se různé techniky, jak to dělat, aby to bylo efektivní, jasné a účinné. Jak se vlastně chránit, jak se vymezit.

To není špatně, ale ráda bych trochu pootočila váš pohled na věc. Když jsme v tom nastavení, že pořád musíme hlídat, aby nám někdo nepřekračoval naše hranice, aby nás někdo neomezoval nebo aby nás netlačil někam, kde nechceme být, tak pořád jsme v takovém nastražení, které v nás tvoří napětí.
Jsme stále připravení k tomu se bránit. Je to pořád stresový mód.

Ve stresu nemáme být permanentně a nemáme všechno hlídat

Stres dlouhodobě a permanentně nám určitě nedělá dobře. Bylo by fajn, kdybychom byli schopní si v životě nechat určitou zdravou dávku stresu na situace, které jsou nestandardní, kdy potřebujeme nějak rychle zapnout a opravdu se bránit nebo utéct. To jsou přirozené reakce na stres, ale my jsme často ve stresu pořád. Domníváme se, že mít hranice znamená, že je musím pořád hlídat. Vnímáme svět jako nebezpečné místo. Vnímáme ostatní lidi jako někoho, kdo mě může omezovat.

V blízkých vztazích se potřebujeme uvolnit

Samozřejmě někteří lidé jsou nebezpeční a vůči nim je určitě správné mít se na pozoru, a být trošku opatrnější. Ale pokud chceme mít blízké harmonické vztahy, je lepší se v nich uvolnit a dovolit, aby nám ti, které máme rádi, mohli být blíž a abychom je nevnímali jako nepřátele, vůči kterým se pořád musíme vymezovat.

Na druhé straně si potřebujeme zachovat i v blízkých vztazích sami sebe. Na svoje hranice se ale můžeme dívat spíš z toho pohledu, že nemusíme hlídat ostatní, aby nezasahovali do našeho prostoru, ale můžeme vyplňovat svůj prostor tím, kdo jsme.

Proto bych vám doporučila, abyste se zkusili zaměřit na to:

• kdo jste opravdu vy
• co vám vyhovuje
• co máte rádi
• jak rádi žijete…

Čím lépe se budete znát, tím snáz vám půjde tohle všechno vyjadřovat svými činy, svými názory a svými preferencemi a budete pro druhé čitelnější. Tím pádem oni se k vám můžou adekvátně chovat a vy samozřejmě můžete kdykoliv, když byste měli pocit, že se děje něco, co vy nechcete, tak můžete pružně zareagovat a jasně se vymezit.

Vaše hranice nemají být hradby nebo ostnatý drát

Nemusíte se soustředit na to, co všechno máte uhlídat. Nejde o to mít na hranici svého území ostnatý drát a dávat velký pozor na to, kdo se přiblíží. Místo hlídání toho vnějšího prostoru si můžete hlídat svůj vnitřní prostor a soustředit se na to, jestli jste se sebou v souladu.

Když tohle budete vědět, když se budete lépe a lépe znát, tak jste mnohem víc schopni dělat to, co opravdu chcete a žít život, jaký chcete.

V prvé řadě je nutné poznání sebe, a pak se můžete soustředit na to, jak se vyjádříte, aby to bylo pro ostatní jasné a abyste byli čitelní.

Vymezování svých hranic vůbec nemusí být o nějakém boji, urputnosti, hlídání a tvrdém vymezování, ale že může to fungovat i v té měkkosti, když vyplníte svůj prostor sami sebou.

Téma hranic jsem do hloubky prozkoumala v kurzu Respekt a hranice, který jsem v podstatě začala
vytvářet proto, protože se mě hodně žen ptalo na to, co mají dělat s tím, že je jejich máma
nerespektuje, že je citově vydírá, že je pořád někam tlačí, že nemají šanci vedle ní fungovat
svobodně, upřímně, pravdivě a jsou z toho vyčerpané. Někdy to dochází až do bodu, kdy se ptají, jestli a jak mají s tou mámou přerušit kontakt. Je to samozřejmě velmi bolestivé, protože máma je pro nás velmi důležitý člověk, máme ji rádi, ale nechceme, aby zasahovala do našeho života, když už jsme dospělí a chceme si žít po svém.

Tohle byl impuls, proč kurz vznikl. Ale tento kurz není jenom o vztahu k matce. Můžete ho využít na všechny vztahy, protože princip je pořád stejný. Pořád jde o to mít k sobě respekt a umět vyjádřit, jaké jsou moje hranice a co já chci a co nechci. Ale ten vztah s mámou a respekt, který nalezneme ve vztahu s ní, je primární. Proto jsem na to v kurzu hodně soustředím nebo kladu na to důraz, protože právě v tomhle vztahu naše návyky a stereotypy, co se týká respektu a vyjadřování svých hranic, vznikly.

Co v kurzu najdete?

V kurzu máme čtyři lekce, které se budou otvírat po týdnu, takže každý týden se budete zabývat určitým tématem.

1. Začneme tím, proč ten nerespekt vlastně vznikl, abyste tomu rozuměli a mohli se tomu začít stavět jinak.
2. týden se budeme soustředit na to, co s tím můžete dělat, pokud jste vystaveni nerespektujícímu chování.
3. týden se budeme věnovat nastavování hranic. Jak to dělat, aby to fungovalo a nebylo to pro vás vyčerpávající a nebyli jste pořád tím strážcem svých hranic, který musí být v plné zbroji a musí být pořád připravený do boje. Aby to prostě nebyl jenom boj a abyste to mohli být prostě vy.
4. týden se právě zaměříme na odpověď na otázku, kdy má smysl přerušit kontakt, ať už s mámou nebo s kýmkoliv jiným, s kým je ten vztah opravdu náročný. Někdy to smysl má, někdy ne, vysvětlíme si to v kurzu.
5. Kromě těchto čtyř lekcí je tam prostor vaše písemné dotazy, abych vám mohla odpovědět, abyste tomu tématu opravdu do hloubky rozuměli a mohli ho aplikovat v praxi.

Do kurzu Respekt a hranice nyní můžete vstoupit za zaváděcí cenu.

Která esence je podporou ve vymezování hranic?

Jednoznačně esence z dubu. Dub je totiž strom, který velmi dobře ohraničuje a svými doširoka rostoucími větvemi vyplňuje svůj prostor. Žaludy jsou taky pěkně tvrdé a jen tak se do nich nedostanete 🙂

Přeju krásné dny v respektu k sobě i druhým ❤️