Budu skvělá matka. Jenže kdy?

Někdy se stane, že žena v dětství svých dětí vrhne svoji pozornost jinam a pro svoje děti tu není nebo ne v takové míře, kterou potřebují. Může to být z důvodu nemoci, zajištění obživy, strachu o místo, jiných prioritách atd. Proč se tak stane, teď nemusíme řešit.

Děje se však často něco, na co bych tímto článkem chtěla upozornit.

Uplyne určitý čas, žena změní svoje priority, změní se okolnosti a ona se rozhodne, že už např. nechce od rána do večera pracovat a chce být na 100 procent mámou a svým dětem se věnovat.

To by nebyl problém, ale má to dva otazníky. Kdy a proč?

Načasování

Nezřídka se stane, že k tomuto rozhodnutí dospěje v momentě, kdy děti už jsou v pubertě nebo dokonce dospělé a z role dětí už dávno vystoupily nebo jsou na jejím úplném konci a směřují ke své vlastní samostatnosti. 

Někdy se žena rozhodne, že bude naplno babičkou, když si neužila role matky. Jenže mateřství nebo obecně rodičovství je dočasná role. 

Když chceme být stále v roli rodičů, nutíme svým dětem roli dětí. Tím jim bráníme skutečně dospět a udržujeme je v závislosti na nás. Ať už je to závislost materiální nebo třeba emoční.

Motivace

Jako ve všem je důležité podívat se na svoji motivaci. Proč vlastně teď chce žena něco dohánět a dosycovat si to, co si neužila v době, kdy ji jako matku její děti skutečně potřebovaly.

Může být těžké si to přiznat, ale nedělá to kvůli dětem. Dělá to pro sebe. Protože cítí, že jí něco důležitého uteklo.

Může si uvědomit, že se třeba zalekla toho, že děti už ji nepotřebují a „zmizí“ z jejího života a ona zůstane sama. Může mít v tu chvíli vedle sebe i partnera, ale s ním obvykle nemá dostatečně hluboký vztah, a proto se tolik váže na děti.

Může si uvědomit, že je na nich závislá a nechce se jejich přítomnosti ve svém životě vzdát.

Jak mohou reagovat děti?

Některé děti tuto pozornost svých matek uvítají, protože se samy dospělosti a samostatnosti bojí.

Některé děti jí budou vzdorovat. Nemusí to být jen proto, že už jsou samostatné a matku nepotřebují. Může to být také proto, že jsou v odporu a na matku se zlobí. V jejich hlavě zní něco jako: „Měla jsi tu být, když jsem tě potřeboval/a.“ V srdci mohou mít hodně bolesti.

Pokud jste jako matka v podobné situaci, zkuste dát svým dětem prostor a nechtít po nich, aby tu byly pro vás. Zkuste se zaměřit na naplnění vlastního života, na svoji emoční nezávislost. Vím, že to není jednoduché, ale neexistuje jiná cesta.

To, co můžete, je milovat svoje děti takové, jaké teď jsou, nechtít je opravovat nebo dohánět jejich výchovu. Nechat je žít svůj vlastní život.

Neradit, neusnadňovat, nepředělávat, nedotovat.

Můžete nabídnout pomoc či radu, ale jen nabídnout. Ne z pozice matky, ale z pozice přítele, který není závislý na štěstí druhého, ale „jen“ ho má rád.

Ať už jste v roli matky nebo dospělého dítěte, které si potřebuje svůj vztah k matce v sobě uzdravit, může vám pomoci online kurz Jak přijmout svoji matku a získat svobodu být sám sebou. Ten kurz je jedinečný v tom, že vás postupně provede různými vrstvami vaše vztahu k matce, vašimi strategiemi přežití, kterými jste se naučili zasloužit si lásku a pozornost a dovede vás do bodu, kdy si můžete dovolit mít se rádi takoví, jací jste. Tedy získat svobodu být sami sebou, což je obrovská úleva.

Kdybyste dávali přednost osobnímu setkání, tak vás ráda uvidím na společném víkendu s mým partnerem 20. až 22. září, kde se budeme věnovat tématu: Uvolňuji se do svého bytostného já, protože už můžu být sám sebou.